Davaj, davaj, Dymytry

Friday at 12:04 | mrdá mi v hlavě |  Bordel
Přemýšlím. A bolí to.
Ležím ve svý starý rozvrzaný posteli do který by si nejspíš nikdo jinej nelehl protože je pokydaná od hořčice, čokolády, tabáku a tělních tekutin. Jsem toho názoru, že i kdejakej squater by nad stavem mýho pokoje ohrnul nos, je to tu fakt nechutný, smrdí to tu, ale já v sobě prostě nemám dostatek energie abych se zvedl a šel uklízet. To zas radši budu celej den čumět do blba, poslouchat depresivní písničky a přemýšlet o smrti. A večer se půjdu samozřejmě opít.

Sex, drugs, complications,..

Asi by bylo fajn sepsat nějakej update o tom co se událo a neudálo, ale nevím, jsem tak zklamanej a unavenej a otrávenej že se mi o tom asi ani nechce psát.
Život je fakt megalomanská sračka a ten kdo to vymyslel by se měl hluboce zamyslet jestli radši celej vesmír neměl bejt jedno velký neživý nic. Což on asi ve svý podstatě je, ale chápete.
Nevím. Prostě nevím, co dělat dál, jak se zachovat, protože i když se snažím dělat to nejlepší ve výsledku se to stejně všechno řítí plnou rychlostí do sraček. Jo, lituju se a brečím protože nevím co dělat jinýho. Sepište mi někdo manuál k tomu jak se tahle hra hraje. I když já se stejně nikdy žádnejma pravidlama neřídím takže by mi to bylo k hovnu.

Jsem hrozně, ale fakt hrozně naivní člověk. Důvěřuju lidem, dávám druhý šance a snažím se vidět na lidech převážně to dobrý, ale nemyslím si že je to dobrá vlastnost, ne v dnešní době, kdy je každej zahleděnej jenom sám do sebe a o ostatní se prakticky nezajímá. Pokud nemáte peníze který mu můžete nějakým způsobem poskytnout, nebo něco jinýho, materiálního, po čem touží. A nebo pokud nejste sexy as fuck a ten člověk vás nechce šukat.
Hloupí lidé. Krutí, jednoduší a až směšně nahraditelní.

People. People fucked me up.

Ale všechno to má jedno pozitivum: vím, co chci od budoucnosti. Aspoň zhruba. Včera jsem se ptal ve svým oblíbeným pajzlu na práci, vzali si kontakt, tak se třeba i ozvou, myslím, že by mi nějaká práce prospěla, nejen finančně. Hodlám si užít léto na maximum, když se to loňský tak posralo, jestli teda bude s kým, ale nějak jsem si už zvyknul na to bejt sám takže si ho nejspíš užiju i tak. A v říjnu hurá na VOŠku, i když to asi taky nebude žádná hitparáda ale mám to v místě, žádný dojíždění, a jsou tam i předměty který by mě mohli bavit tak uvidíme. Hlavně chci nějakej titul, protože na člověka s gymplem fakt nikde nikdo nečeká. A potom..? Jestli to půjde dobře (jakože nepůjde), tak chci vypadnout. Do pryč. Sám. Začít znova. Nechci skončit v týhle zaprděný republice, žiju tu 20 let a jako sorry, kdybych na to měl účtenku jdu to reklamovat.

Je mi zima ale okno zavřít nemůžu protože tu potřebuju vyvětrat. Došel mi tabák (ten co mi chutná). Dopil jsem čaj. Chytám křeč do nohy. Mám hlad. Čekám....
...na něco co nikdy nepřijde.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | Friday at 12:29 | React

Takže vystuduješ a tradá ze zaprděný republiky s titulem?

2 g0-1nsan3 g0-1nsan3 | Web | Friday at 16:02 | React

[1]: Exactly.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.