12. kapitola

7. may 2017 at 21:56 |  Test lidskosti
"Spíš?" Šeptá Patrick a pohladí mě po tváři.
"Ne, jen.. přemýšlím." Zamumlám a otevřu oči.
Ležíme na dece, na naší oblíbený mýtině v parku nedaleko bulváru. Sluneční svit už má začátkem května celkem grády, tak oči zase zavírám a nechám se ovívat lehounkým vánkem.
"O čem?"
"O smrti."
Patrick se uchechtne. "Tvoje oblíbený téma na přemejšlení, viď?"
"Ještě aby ne. Vždyť víš, jak moc miluju tajemství." Posadím se na dece, rozepínám svůj černo-bílej kostkovanej bágl a vytahuju flašku vodky. Patrick se zasměje.
"A já myslel, že dneska budem jen tak ležet a nic nedělat."
"To se přece vzájemně nevylučuje, ne?" Zubím se a dám si dva pořádný loky. Trochu skřivím obličej, což vyvolá další Patrickův smích. Podávám mu flašku. Pije. Narozdíl ode mně ale i po třech locích zachovává kamennou tvář.
"Tak tohle tě muselo stát hodně úsilí." Šklebím se a sedám si mu obkročmo na klín. Patrick zavírá flašku a dává mi pusu na nos.
Jednou rukou se mu hrabu ve vlasech a prstem na druhé ruce mu přejíždím po lícních kostech. Nakloním se a začnu mu ocucávat ušní lalůček, který potom jemně zkousnu mezi předními zuby. Tohle je zase jeho slabý místo.
"Přestaň.." Brání se jen tak na oko a shazuje mě do trávy a lehá si na mě. Směju se. Chvíli se jen tak válíme v trávě a po chvíli se začínáme líbat. Nejdřív jen tak decentně, bez jazyků, ale já mám chuť zlobit, a tak po pár minutách nechybí ani jazyky. Prstem se pomalu přesouvám od jeho tváře přes krk až ke klíční kosti, jeho pravé bradavce a pomalu si to moje neposedná ruka štráduje k jeho rozkroku. Když dojdu k jeho opasku, zastavím se. Patrick se odtahuje.
"To se dělá?" Vrní nespokojeně a plácá mě po zadku.
"Vůbec nevím o čem to mluvíš." Žbrblám a vytahuju z krabičky umotané brko od Key, které bez váhání pálím.
Poplácám Patricka po celkém naducaném rozkroku. "To chce klídek. Nerad bych abys mě tím propíchnul." Culím se a hulím trávu.
"Vážně? Minule se ti to celkem líbilo.."
Zašklebím se a podávám mu jointa.
Rozhlížím se po okolí. Na mýtince jsme sami, ale občas zahlédnu projíždějící maminy s kočárkem nebo nějakého běžce v upnutém tílku.
Patrick se ke mně naklání, tiskne svoje rty na ty moje a posílá mi do plic marihuanový kouř. Když už mu v plicích nic nezbylo, kouše mě do rtu a po chvíli se zase líbáme. Tentokrát je to ale drsnější a mě je celkem jasný, že Patrick začíná bejt nadrženej. Brko se ztratilo někam do neznáma a my jsme v sobě několik desítek minut. Ale jenom se líbáme, nic jinýho, i když vím, že by Patrick rád něco víc. Po chvíli mu teda rozepínám pásek a zajíždím rukou pod trenky. Je tvrdej jako skála. Na chvíli se odtáhnu a musím se smát.
"Co je?" Měří si mě Patrick nechápavým pohledem. "Zmenšil se snad?"
"O to nejde." Zubím se na něj a začnu ho pomalu zpracovávat. "V parku jsme to ještě nedělali, co?"
Nakloním se k němu a líbám ho na krku, při tom mu ho pořád honím a soudě podle toho, že mu z úst vychází tiché steny, to dělám dobře. Střídám rychlé a pomalé tempo a Patrickovi se zrychluje dech. Je mi jasný, že se brzo udělá.
Patrick zavírá oči kouše si ret, a - vibruje mi kapsa.
Patrick hlasitě zaúpí. "To si snad děláš kozy.."
"Promiň.." Říkám omluvným tónem a vytahuju ruku z jebo boxerek. Šahám do kapsy a vytahuju mobil. Naomi.
"Já tě zabiju.."
"Proč? Co jsem udělala?"
Patrick mi vyrve mobil z ruky.
"Tak hele holčičko, ať je to cokoliv, určitě to může pár minut počkat než se po několika dnech vystříkám."
Směju se a sbírám z trávy nedokouřený brko. Zapaluju ho.
"Hm. Aha. Fajn, hned tam budem."
Nakrčím čelo a nakloním hlavu na stranu. Patrick mezi tím vypíná hovor.
"Co je?" Ptám se nechápavě a dávám si práska.
"Máma Naomi se zase brutálním způsobem ožrala a fotr je v práci, takže potřebuje pomoct s hlídáním prcků."
"Aha.." Pokrčím rameny. "Tak jdeme."
Balíme věci a já mezitím dohulím celý brko. Jsem značně zkouřenej. Chytám Patricka za ruku a usměju se na něj. Když dojdeme k autu, zapínám rádio a ladím svou oblíbenou stanici. Patrick startuje a já mu rozepínám poklopec. Patrick se na mě nechápavě podívá, ale když po chvíli svou ruku nahradím pusou, nic nenamítá.

* * *

"Nemám něco u pusy?" Ptám se Patricka když vylezeme z auta a zvoníme na Naoms.
"Hmm, u pusy ne, ale nějaký moje děti máš na čele." Šklebí se Patrick a já si utírám čelo. Suchý čelo.
"Ty si šulin." Bouchám ho pěstí do ramene.
Chvíli to trvá, než Naomi seběhne všechny patra a otevírá vstupní dveře. Bydlí totiž v činžáku.
"Ahoj." Usměju se na ni a vcházím otevřenými dveřmi dovnitř.
U Naomi doma to vždycky něčím srmdí. Někdy vyčpělým chlastem, někdy retkama, dneska to vystřídal celkem solidní odér blitků.
"Tak tohle je fakt nechutný.." Mrmlám a zacpu si nos.
Naomi něco nesrozumitelnýho zažbrble. Patrick se nestihne ani procpat do úzký chodbičky a už nám pod nohama lítá malej Jonathan a z vedlejší místnosti slyším, jak Christina tříská s bárbínama a u toho hlasitě nadává. Nenápadně kouknu na Patricka, ale ani jeden z nás nic neříká, už jsme si na tuhle divočinu celkem zvykli.
Máma Naomi je alkoholička. Několikrát byla na léčení, chvíli to i vypadalo, že na chlast znova nešáhne, ale bohužel do toho nedávno zase spadla. A ve velkým stylu.
Povzdechnu si a vcházím do vedlejší místnosti a snažím se trochu zkrotit Christinu, která jednu bárbínu ostříhala, lihákem jí namalovala tři kérky na zadek a tu druhou strčila na tři minuty do mikrovlnky.
"To se dělá, takhle si ničit hračky?" Trochu zvyšuju hlas, ale ne moc, u nich doma se už tak křičí až moc.
"Drž hubu!" Zařve na mě Christina a já svoje pokusy o to, napravit zanedbanou výchovu, vzdávám ještě dřív než stačím vymyslet něco účinnějšího. Tak jen koukám jak si "hraje".
Patrick s Naomi šli mezitím zpacifikovat jejich matku - nablila tři velký louže blíže neidentifikovatelný tekutiny na koberec v obýváku. Po chvíli koukání do prázdna do kuchyně přilítne Jonathan a běhá sem a tam jak postiženej.
Hlasitě si povzdechnu.
"Tak jo, děcka, co si zahrát takovou hru?"
"HRUU HRUU HRUU!!" Vřeští Jonathan a zastaví se v půlce svého přespolního běhu. Christina dělá jako že si mě nevšímá, ale pozoruju, že už s bárbínama nemlátí s takovou vášní.
"Tak dobře. Zahrajem si hru na hodný opičky, co vy na to?"
"JOO JOO JOO!!" Řve Jonathan a začne zase pobíhat všude po kuchyni.
"Hodný opičky ale nevřískaj jak paviáni. Paviáni maj červený zadky a házej po ostatních svejma bobkama. Jsi snad pavián?"
Jonathan se zasměje a trochu se uklidní. I Christina se na mě dívá.
"Hodný opičky jsou chytrý šimpanzi co nedělaj bordel, ale naopak, udržujou si svoji klec čistou. Tak to tady uklidíme, ať má tatínek radost, až se vrátí z práce, co vy na to?"
A tak začínám uklízet. Děcka se chvíli jenom dívaj ale pak se mi snažej všeljak pomoct - Jonathan sbírá odpadky a hází je do pytle a Chris zase meje zaschlý nádobí. Po chvíli to tam vypadá o trochu líp.
"Tak jo, a teď si hodný opičky hezky sednou na židličky a velkej strejda orangutan jim řekne pohádku."
A oni si sednou a poslouchaj. Vařím z vody, nevím, kde tu maj dětský knížky, a jestli vůbec nějaký maj, tak si prostě vymýšlím nějakou storku o princezně a tříhlavým drakovi a princovi kterej je všechny zachrání a jelikož měním hlasy tak se to děckám celkem líbí a hltaj každý moje slovo.
Asi po pěti minutách do kuchyně vchází Patrick a taky poslouchá. Když skončím s vyprávěním, na okamžik se střetnu s jeho pohledem a cítím, jak rudnu.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.