21. kapitola

24. may 2017 at 21:55 |  Test lidskosti

*z pohledu Kayi*

S úsměvem na tváři sleduju mizící Liamův stín, který jde směrem k lesu. Hlasitě se zahihňám Thomasovu trapnému vtípku, zvednu se ze země, nechám každýho, aby si prohlídnul mý kozičky ze super úhlu, beru si klacek a ladně na něj napichuju marshmallow. Chvíli ho opékám nad ohněm a sleduju rozžhavené uhlíky. Usměju se, když mě James pleskne přes zadek, i když bych mu radši vypíchla oči z důlků a opekla si je na těch žhavejch uhlících s trochou oregana a kayánskýho pepře.
Nechávám se od něj líbat na krk (uznávám, že tím si nahnal plusové bodíky) a nenápadně mu přejedu rukou po rozkroku. Pak si jdu sednout zpátky na svoje místo jakoby nic a začnu po ždibíčkách ukusovat pečenou ňamku z klacíku. Ignoruju fakt, že na mě zírá tak šest nebo osm očí, protože i to mi přijde žalostně málo.
Zhruba po půl hodině si i někdo jinej všímá Liamovi nepřitomnosti.
"Není ten Liam pryč nějak dlouho?" Říká se značnou starostí v hlase Patrick.
"Určitě bude v pohodě.." Mávne rukou Liv a pije z placatky (zajímalo by mě, jestli si ji taky někdy doplňuje, nebo jenom dělá, že chlastá) a já se potutelně ušklíbnu a dávám si dva loky z flašky Morgana, co mi podává James.

* * *

"Tohle už přestává bejt vtipný." Mrmlá Jessica když se rozdělujem na skupinky, abysme prošli les. V duchu s ní souhlasím, i když si toho v reálu nemáme moc co říct.
Rozdělili jsme se na čtyři skupinky - já s Jamesem, Liv s Naomi, Jess s Thomasem a Patrick šel sám. Každej jiným směrem a domlouvili jsme se, že se nejdýl za dvě hodiny sejdeme zpátky u aut.
V duchu si to přehrávám pořád dokola - kam mohl jít? To si z nás dělá dobrý den, nebo se mu fakt něco stalo? Je vůbec pořád živej, nebo už někde chladne jeho prázdná schránka a on se mi každou vteřinou ztrácí v temnotě?
Zavírám tyhle vtíravý myšlenky do imaginárního šuplíku v mý hlavě, kterej je už tak značně přervanej věcma, na který si zakazuju myslet. Jdu vedle Jamese, kterej svítí mobilem na cestu, ale odmítám ho chytnout za ruku, jelikož jsem nasraná jak na sebe tak na Liama. Po hodině marnýho hledání potřebuju ukrutně čurat, tak Jamese pošlu někam do tramtárie a svítím si do křoví vlastním mobilem. Ve špíně se něco zaleskne. Sehnu se a v rukou držím tabatěrku s potiskem The Strokes. ???
Otevírám ji a na mě mrknou dvě brka a fialový žvejkačky. Tohle je rozhodně Liamovo. Rychle se vychčiju a pak ještě chvíli pátrám po okolí, jestli se někde neválej třeba vnitřnosti, než jdu za Jamesem, ale tabatěrku si ještě předtím strkám do kabelky. Při cestě si přejíždím rty třešňovým leskem.
"Kotě, začínám bejt unavenej.." Frfle James a já jen protáčím oči a praskám si mentolový žváro. "Nechceš mi ho rychle přeblafnout?"
"A černý dildo třicet centimetrů na sucho do řiti narvat nechceš?" Stírám ho chladným tónem a potahuju si. Kokot jeden.
Jdeme ještě asi deset minut dál do lesa, ale pak to vzdáváme a vracíme se zpátky na pláž.
Ostatní už tam čekají. Slyším hlasité nesouhlasné mručení, když se z lesa noříme jen já a James.
"Tak, a jsme v prdeli." Řekne Liv a zavdá si z placatky, ve které to hlasitě zažbluňká, takže se jí musím v duchu omluvit za svoje předchozí pochybnosti.
"Kde je Patrick?" Pátrá James pohledem po ostatních.
"Sedí v autě a snaží se rozdrtit volant mezi palcem a ukazováčkem." Posune si Thomas brýle na nose.
Koušu se do rtu a přemýšlím, co dál. Jessica po mě hází nevraživé pohledy. Vytahuju z kabelky parfém, třikrát ho na sebe stříknu, pak chvíli zírám do svýho bordelu v kabelce a snažím se najít tampony, protože jsem to včera dostala, a najednou PLESK! Jessica mi vlepí takovou facku, až to hlasitě mlaskne, asi jako když vytahujete špunt z vany.
Lapám po dechu a mimoděk upouštím kabelku na zem. V další vteřině vrážím té kundě pěstí do zubů, až jí hlasitě rupne v pantu a po chvíli toho lituju protože mám kloubky v jednom ohni. Poskakuju na místě a mávám pravačkou jak postižená, ne snad, že by to nějak pomáhalo. Liv se tlemí a Thomas s Jamesem nás od sebe odtahují.
"Ty děvko! To od tý vaší slavný procházky byl divnej, měla jsem hned vědět, že v tom máš prsty ty!"
"Tyvole zalepte někdo tý malý introvertní šprtce tlamu nebo se neznám!" Štěkám jak dobrman a kopu nohama do vzduchu.
Liv se tlemí a dává si asi čtyři loky z placatky. Thomas drží zmítající se Jessicu a James drží mě. A do tohohle všeho vstupuje na scénu rozzuřenej Patrick, kterej nás všechny nahání do aut, že hádky nemaj smysl a že jedeme do Londýna, počkáme do rána a pokud se neozve, voláme benga.
Celou cestu autem si koušu nehty, ignoruju všechno kolem sebe, jen bych dala nejradši tu hudbu víc nahlas, ale to nemůžu, protože se o tom pořád mluví a už tak musím Patricka třikrát žádat, aby trochu ubral plyn.
Do Londýna dorážíme před svítáním a jdeme - kam jinam než - do trafa. První, co dělám, je, že otvírám Liamův bágl a všechny drogy cpu do igelitky z Tesca pod uvolněným prknem v podlaze. Až příliš pozdě mi dochází, že Liam má v báglu i telefon. A ten fízlové dokážou vystopovat.
"Kurva." Všichni se na mě koukají. "Kurva. Kurva, Liam tu má telefon."
"To dávno víme, vždyť jsme ho našli ještě předtím, než jsme šli pročesávat les." Poznamenává Patrick, i tak na mě ale pořád kouká většina lidí v místnosti.
"Super, tak proč mi to nikdo neřekl?" Prskám a zamrdávám igelitku přes celou místnost. "Fízlové a mobily? Hm? Nic? Copak jste všichni tak dementní?" Teď už jsem fakt zoufalá a tak se jen svalím na gauč a zacpu si uši, protože nemám náladu na další postižený vymejšlení plánů, chci jen chvíli ticha, ale i tak slyším tlumený hlasy lidí z party a tak si po chvíli vyndávám prsty z uší.
"- to jediná možnost. Prostě jedu." A Patrick se ve stejný vteřině vyřítí ze dveří.
"Kam jel?" Ptám se.
"Kdybys, ty krávo, poslouchala, jel do nějaký zastavárny, na Picadilly vyndá a rozmrdá simku a my ten mobil na fízlech nahlásíme jako včera ztracenej na tý pouti." Odpálí ke mně Jessica a já si jen vyndám z kabelky lesk na rty, maluju si pusu a sleduju ji tak povrchním pohledem, že radši po chvíli odchází do vedlejší místnosti.
Já vycházím před trafo a drogy schovávám přivázaný ke kanálu. Vytahuju cigáro a vylejzám z boční uličky. Do očí mi svítí ranní slunce a mně se naskytne výhled na Londýn po ránu. Zapaluju retko a konečně mám chvíli jen sama pro sebe. Přemýšlím, o tom všem, co se včera stalo a jakou v tom všem hraju roli já, i když by kde kdo řekl že jsem jen malá hloupá štětka, mám to v hlavě celkem srovnaný a umím si s lidma hrát líp než s bárbínama. A to jsem si s nima hrála až do čtrnácti.
Potahuju si z cigarety.
Ale Liam? S ním to byly vždycky jiný, i když byl pěkný kuře, když jsem ho poznala.. takovej ještě trochu usoplenej mamánek bez vlastního názoru a ambicí. A kde je teď?
Potahuju si z cigarety.
Dost možná někde v příkopě. Bez hlavy.
Potahuju si z cigarety.
A nebo našel cestu z lesa a teď už je na cestě někam do civilizace odkud mi bude moct zavolat. I když on asi nezná z hlavy číslo..
Potahuju si z cigarety.
Shit shit shit. Tohle bylo čím dál víc na hovno protože bysme to měli dát vědět fízlům dřív než to udělá Liam (logicky). Brní mi kabelka a já vytahuju mobil - Patrick. ??? Zvedám to.

P: A teď mi hezky vyklopíš co se stalo na tý vaší hodinový procházce. *nasraným tónem*
K: Hm. Vlastně ani nic extra *krátká odmlka* šli jsme se projít a pokecat a zhulit se.
P: Jasný. A to ti mám věřit po tom v jakejch sračkách se právě brodíme? *křičí*
K: Uklidni se, prosimtě, nebo tě nechám utratit. Prostě jen musíme *krátká odmlka* bejt o krok napřed, chápeš?
P: O krok napřed před čím? *nechápavě nasraně*
K: Před fízlama. A ostatníma.
P: *ticho*
K: Seš tam ještě?
P: Doufám, žes mu neřekla.. no.. vždyť víš.. *změna tónu*
K: O nás?
P: *ticho*
K: A co si myslíš že jsem, člen sebevražednýho oddílu? *zvuk uchichtnutí* Nikdo nemá ani ponětí o tom, že se vídáme, tak se uklidni.
P: Mh.
K: *ticho*
P: Aby bylo jasný, tak ty seš pro mě jen kurva, sice libová jak svině, ale pořád jen levná holka. Na mrd dobrý ale jinak jsi nudná a povrchní a nudí mě každá konverzace s tebou. Ale Liama miluju a ty pro něj nejsi dost dobrá. Takže jestli se mu něco stalo, rozmáznu tvojí hlavu o chodník jako skořápku od vajec. *zvuk prázdného hovoru*

"Hlavně že ty si ho zasloužíš." Štěknu do prázdna a zamrdnu mobil někam do hlubin kabelky. Jsem nervózní a neupravená a všechny ne v mým životě mě značně iritujou, tak prostě jen chvíli koukám na mraky a pak se vracím do trafa a přemýšlím o tom, jestli se někdy dožiju dne, kdy se začnu chovat normálně.

* * *

Ráno to byl.. totální bordel. Fízlové a výslech a tuna papírů k podepsání a pak hodinovej rozhovor s ředitelem a ještě delší s výchovnou poradkyní, protože jsme všichni dostali podmínečný vyloučení (i Liam??) a Patricka vyhodili, protože měl podmínečný už předtím a navíc se přišlo na to s tím mobilem, jelikož SIMky v sobě maj nějakou souřadnicovou pamět či co, nevim dopíči, tohle v televizi nedávaj. Jak má pak člověk spáchat zločin?
Liamova máma z toho byla úplně vyřízená a všechno se prostě totálně posralo. S Jessicou jsme se furt hádaly po Facebooku až jsem si tu čubku blokla a vymazala z přátel. Pomyslně jsem si ji vyškrtla z party.
Máma Naomi musela do školy, protože fotřík byl na ranní a vypadala asi jako na třikrát použitá šprcka kterou někdo strčil na dlouhej program do sušičky. Fuj. Docela odpuzující, vidět příklad toho, co s váma udělá několikaletý nasávání Ogdenský starořezný.
Patricka ještě ten den po škole vykopli z baráku, takže najednou byl bez nároku na diplom (těsně před promocí) a ještě bez střechy nad hlavou.
Podobnej osud čekal i Liv, teda až druhej den, která teda naštěstí pořád do školy chodila, ale bydlela teď s lidma z její taneční skupiny (dělá street). Jedna sračka za druhou a já se pomalu smířila s tím, že už Liama nikdy neuvidím, protože to prostě nešlo, aby člověk vydržel víc jak dva dny bez toho, aby ho někdo viděl nebo o něm slyšel. Upřímně, byla jsem z toho naprosto v hajzlu, utratila těžký prachy za nějaký prášky na depky a plánovala se jít zmastit do trafa. A tam ležel on - zabalenej v dece jak Ježíšek, spící, s lehce pootevřenou pusou. Liam.
Musela jsem se usmát, i když v příští vteřině mnou projel naprostej záchvat zuřivosti a zarazila jsem mu tu posranou zásobničku na jointy někam do frontálního laloku, bože, tak moc mě nasral.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.