Bordel

Můj numerologický rozbor

29. may 2017 at 4:35
Číslo 11 (16 - 5) (16. květen)

Představuje ambicióznost a inteligenci. Lidé s touto vibrační číslicí mohou dosáhnout velkých úspěchů, ale stejně tak i krachu. Mají dar vysoké inteligence, proto nebude snadné je pochopit nebo s nimi sdílet život. Jejich vůle je citlivá a tvořivá. Jedenáctka potřebuje mnoho trpělivosti a vytrvalosti pro dosažení vytyčených cílů. Jakkoli se jedná především o přemýšlivé osoby, musí se naučit správně vyhodnocovat své emoce a krotit netrpělivost. Musí také dávat větší pozor na stresové a nepříznivé situace.

Moloch

3. may 2017 at 16:25
Moloch, Molech nebo Molek je jméno boha, který byl uctíván ve starověkých kulturách Blízkého východu. Jeho jméno je odvozeno ze semitského kořene m-l-ch a znamená totéž, co "král". Jeho uctívání údajně vyžadovalo lidské oběti a zvláště pak děti. Tyto oběti byly páleny na oltářích. To vedlo v pozdější době k přenesení významu a dnes výraz moloch označuje nenasytný kolos "požírající" vše kolem sebe. Jedno z míst, kde se obětovalo Molochovi, je situováno do místa Tofet, jenž se nachází v údolí synů Hinomových - Gehinom. Gehinom (řecky gehenna), tak získal negativní konotaci a v judaismu, křesťanství i islámu je toto jméno synonymem pro peklo či podsvětí.

Moje jméno je Pavel. Pavel Malach.

Davaj, davaj, Dymytry

21. april 2017 at 12:04 | mrdá mi v hlavě
Přemýšlím. A bolí to.
Ležím ve svý starý rozvrzaný posteli do který by si nejspíš nikdo jinej nelehl protože je pokydaná od hořčice, čokolády, tabáku a tělních tekutin. Jsem toho názoru, že i kdejakej squater by nad stavem mýho pokoje ohrnul nos, je to tu fakt nechutný, smrdí to tu, ale já v sobě prostě nemám dostatek energie abych se zvedl a šel uklízet. To zas radši budu celej den čumět do blba, poslouchat depresivní písničky a přemýšlet o smrti. A večer se půjdu samozřejmě opít.

Sex, drugs, complications,..

Asi by bylo fajn sepsat nějakej update o tom co se událo a neudálo, ale nevím, jsem tak zklamanej a unavenej a otrávenej že se mi o tom asi ani nechce psát.
Život je fakt megalomanská sračka a ten kdo to vymyslel by se měl hluboce zamyslet jestli radši celej vesmír neměl bejt jedno velký neživý nic. Což on asi ve svý podstatě je, ale chápete.
Nevím. Prostě nevím, co dělat dál, jak se zachovat, protože i když se snažím dělat to nejlepší ve výsledku se to stejně všechno řítí plnou rychlostí do sraček. Jo, lituju se a brečím protože nevím co dělat jinýho. Sepište mi někdo manuál k tomu jak se tahle hra hraje. I když já se stejně nikdy žádnejma pravidlama neřídím takže by mi to bylo k hovnu.

Jsem hrozně, ale fakt hrozně naivní člověk. Důvěřuju lidem, dávám druhý šance a snažím se vidět na lidech převážně to dobrý, ale nemyslím si že je to dobrá vlastnost, ne v dnešní době, kdy je každej zahleděnej jenom sám do sebe a o ostatní se prakticky nezajímá. Pokud nemáte peníze který mu můžete nějakým způsobem poskytnout, nebo něco jinýho, materiálního, po čem touží. A nebo pokud nejste sexy as fuck a ten člověk vás nechce šukat.
Hloupí lidé. Krutí, jednoduší a až směšně nahraditelní.

People. People fucked me up.

Ale všechno to má jedno pozitivum: vím, co chci od budoucnosti. Aspoň zhruba. Včera jsem se ptal ve svým oblíbeným pajzlu na práci, vzali si kontakt, tak se třeba i ozvou, myslím, že by mi nějaká práce prospěla, nejen finančně. Hodlám si užít léto na maximum, když se to loňský tak posralo, jestli teda bude s kým, ale nějak jsem si už zvyknul na to bejt sám takže si ho nejspíš užiju i tak. A v říjnu hurá na VOŠku, i když to asi taky nebude žádná hitparáda ale mám to v místě, žádný dojíždění, a jsou tam i předměty který by mě mohli bavit tak uvidíme. Hlavně chci nějakej titul, protože na člověka s gymplem fakt nikde nikdo nečeká. A potom..? Jestli to půjde dobře (jakože nepůjde), tak chci vypadnout. Do pryč. Sám. Začít znova. Nechci skončit v týhle zaprděný republice, žiju tu 20 let a jako sorry, kdybych na to měl účtenku jdu to reklamovat.

Je mi zima ale okno zavřít nemůžu protože tu potřebuju vyvětrat. Došel mi tabák (ten co mi chutná). Dopil jsem čaj. Chytám křeč do nohy. Mám hlad. Čekám....
...na něco co nikdy nepřijde.

J*bat pr*el tvojí mámy

8. august 2016 at 9:41 | je na psychárně
Fajn, když jsem teď upoutal pozornost celýho blog.cz, rád bych něco napsal.
Posledního půl roku mě v hlavě užírala ta samá otázka, i když svým způsobem jiná. Kdo jsem? Co tu dělám? Jakej to má všechno vlastně smysl? Jsou moje rozhodnutí správný, nebo budu jednou litovat? Co se mnou bude až umřu? Asi každej z nás nad tím někdy přemýšlel.
A včera to přišlo. Osvícení? Nirvana? Nebo jen moc promile alkoholu v krvi? Kdo ví.
Rodíme se, rosteme, přemýšlíme, měníme, děláme chyby a umíráme. Proč? Prostě to tak je.
Nevím, co bylo na začátku, jestli se Bůh tak moc zkouřil, až mu bouchnul mozek a vzniklo z toho celý bytí (víte, že vesmír z fakt hodně velký dálky vypadá jako naše mozkový buňky?), nebo jestli spolu soupeří dobro a zlo (je vůbec něco dobrý a něco špatný? kdo o tom rozhoduje? není to tak že něco prostě je a tečka?). Nikdo z nás to neví a asi se to ani nikdy nedozvíme. Máte v tom bordel? Vítejte v mým světě.
Od mala mě učili, že všechno má svůj řád. Že se ráno vstane, udělaj se nezbytný věci jako čištění zubů, snídaně, a potom se jde buď do školy nebo do práce.
Ve škole mě učili, že 1 + 1 = 2, že kytky jsou vesměs zelený a že některý houby se nejedí. Ale žádnej učitel mi nikdy neřekl, že lidi jsou zmrdi, všechno umírá a nikde žádná spravedlnost.
V práci jsem se zase naučil, že i když se snažíte sebevíc, vždycky se něco posere. Tak vás buď vyhoděj a máte hovno, nebo to není zas tak velká sračka a vy dostanete peníze který stejně utratíte za věci co nepotřebujete abyste udělali dojem na lidi který nemáte rádi, nebo, možná, se nic neposere a vám to dojde. A řeknete nasrat stejně jako já. Nechci žít ve světě, kterýmu vládnou dávno mrtvý lidi a udržujou se přežitý zvyky, a proto si tvořím svůj vlastní svět.
Trávím čas s lidma, se kterejma je mi dobře, dělám dobrý i špatný rozhodnutí, směju se, brečím, lituju a miluju. A vám radim to samý, dokud je čas.
Vyserte se na všechno a na všechny, když vas něco nebaví, tak to prostě nedělejte. Sbalte si svejch pět švestek a jděte se, já nevím, ožrat, tancovat, lízt po stromech. A hlavně ničeho nelitujte, protože nebejt těch sraček ve kterejch jste se brodili, nejste tam kde jste. Třeba by jste tohle ani nečetli.
Dřív nebo později umřete. Vaše neurony se přetrhaj a vy přestanete existovat. Ale není to špatně, je to přirozený. Bavilo by vás žít nekončící život bez rizika, kde se máte pořád stejně a můžete mít co chcete? Pochybuju.
Nebuďte sobecký, depresivní a v píči jen proto, že se vám nedaří. Mně taky ne, ale jdu dál.
Jednou někdo chytřejší než já řekl: Cesta je cíl. Hádám, že měl pravdu.

P.S.: když nejste schopný zamyslet se a udělat to pro ostatní, udělejte to aspoň pro sebe a všem nám bude líp.


P.P.S.: Zajímalo by mě, jestli se něco podobnýho honilo hlavou i Kurtu Cobainovi, když si vystřelil mozek z hlavy.

rdgtcvdgsdfqgqowkehf

20. march 2016 at 23:05
Have you ever thought about the pointless of living?
We try, we cry, we smile, but what for? One day, everything will turn to dust and there will be no-one who could say, or simply remember. Every little thing and every big personality is going to be forgotten and lost in nowhere and I don't know why but I just have to think about death and all these fucked up questions every fucking day because I am already lost and forgotten. I have no point, no way, no meaning, I am officially off the rails. And there is nothing what I could do about it because every fucking time I try to do something with my life or just with myself something shut me down and I'm at the beginning. I have no hobbies, I'm not interested in anything because I just don't know why should I because we are so small and so fragile and we don't have to exist in the other second and I just.. don't know if I can fix some day.
Get high and drunk is the only way how I spend my free time, except being on computer and watching stupid TV shows. Sometimes I accidentally go to school, but heeey you drunken idiot, you are going to graduate and you don't know a shit.
I scream so loud but nobody listen. People I speak with are just so simple and I think no-one really know me and understand me because I am not capable of it, either.
And I'm just feeling that I'm drowning every single day and I barely made it to the other one. I'm waiting on someone who is going to save me, someone like me, but I already know this is never going to happen because I'm pure shit.
PURE FUCKING PIECE OF SHIT ON THIS GOD DAMN POINTLESS PLANET FULL OF CRUEL PEOPLE.

But who cares, right? Let's fake a smile and pretend that I'm normal. Day after day. Until darkness eat me up.

.enolA

26. november 2015 at 0:15 | forever, they say
Otevřel jsem editor článku s pocitem, že se potřebuju vypsat. Ale když upřeně pozoruju ten blikající kurzor.. nevím. Nic mě nenapadá. Nevím, jak popsat to, jak se právě teď cítím.


 
 

Advertisement